Slavia - bolka, 13.3.2015

Po „virové příhodě“ týmu z Plzně, kvůli které musel být plánovaný zápas odložen na dobu, kdy se čtyři hráči vypotí a zázračně uzdraví, jsme se v hojném počtu (myslím tím členy odbočky Veleň) sešli znovu na Severní tribuně, na zápase s bolkou. Pikantní bylo, že s tímto týmem přijel jako trenér náš bývalý úspěšný a stejně tak pro některé nenáviděný trenér Jarolím. Zápas začal tak nějak nemastně, neslaně. Hrálo se převážně ve středu hřiště a týmy se předháněly spíše v boření než v tvoření. A tak první gól Zmrhala (podle mě náš nejlepší hráč v tomto zápase) byl jako úder z čistého nebe. Když poté přidal nádhernou branku Levan Kenia, zdálo se, že si budeme moci konečně vychutnat zápas bez nervů. Ale to by nebyla současná Slavia… Stejně jako v předcházejících zápasech nechala soupeře vyrovnat a bohužel tentokrát i odvést všechny body z Edenu. A stejně tak jako v minulém zápase nelze hráčům upřít snahu, bojovnost a touhu po vítězství. Pravda, za cenu chyb, které se nám nyní staly osudnými. Ale jsou tu i výjimečné schopnosti některých hráčů, které jsme u nás už dlouho neviděli. A to jsou důvody, proč pořád stojí za to chodit na naši Slavii a hráčům za výkon alespoň poděkovat při závěrečné děkovačce. Bohužel z docela početné skupiny OP SKS Veleň toto učinili pouze tři. Chtěl bych připomenout zápas s jihlavou, skoro přesně rok starý, kdy na děkovačce zůstalo také jen pár jedinců. Ať si ti, kterým nestojí zato strávit po zápase pár minut navíc, vzpomenou nebo přečtou, jaký výkon jsme podali tehdy a jaký nyní….

Jen pro úplnost, Slavia – bolka 3 : 4

Kyj

PS . Na výročce, která se konala den po zápase, se všichni „hříšníci“ káli a slíbili nápravu.